Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kamenné sochy u Čoubova mlýna

21. 2. 2013

Výše uvedený nadpis můžeme čtenář chápat také jako opravník regionálních omylů.
K historii Čoubova mlýna se váže podle dosavadních údajů socha sv. Kryštofa, dnes stojící na cestě z Manětína do Lipí, kam měla být přemístěna v roce 1911. Odkud přesně tento názor pochází prozatím nevíme. Nejstarším nám známým zdrojem je v tomto případě text na fotografii sochy pořízený zřejmě správcem manětínského muzea Václavem Žalmanem. Snímek pochází ze 17. července 1933 a je uložen ve fotoarchivu Muzea a galerie severního Plzeňska. Je opatřen popisem: „Sv. Kryštof byl u Čoubovic mlýna – při povodních ohrožen, proto byl převezen v roce 1911 a postaven u cesty v Lipí. Velká voda a ledy r. 1911 nápisy odřely a proto přemístěn“. Možná odtud převzaly informaci další badatelé. Manětínský kronikář Jindřich Nacházel zmiňuje: „byla postavena původně u můstku přes Střelu u Čoubova mlýna, teprve později přenesena do "Pasek".Tam stojí socha dodnes.” Přenesení se stalo asi po velké vodě 1872. Socha je zmiňována i v obou publikacích o mlýnech1/ vydaných
v nedávné době, které shodně uvádějí její transfer od Čoubova mlýna v roce 1911. Také v nejnovějším popisu památek Manětínska a Nečtinska2/ je tato událost uvedena, ovšem opět
s upraveným letopočtem 1872.
Je tedy zřejmé, že badatelé při popisu osudů sochy poněkud tápali. Při pořizování zmíněného soupisu památek manětínsko–nečtinského mikroregionu nás tyto časové nesrovnalosti zarazili. Navíc jsme měli k dispozici další údaj ze staršího soupisu památek Manětínska, který uvádí: "Tato socha měla střežit cestu k mostu k Liškovu mlýnu, most spadl a socha před 60 lety a od ředitele panství na nynější místo přenesena, pečuje o ni vrchnost." I kdybychom připustili záměnu názvu mlýna nemůže se uvedený zápis vztahovat k přemístění sochy v roce 1911. Musel by totiž být pořízen v roce 1971, a to vzhledem k jeho obsahu i formě možné není. Považovali jsme proto letopočet 1911 za chybný a transfer sochy datovali, podobně jako J. Nacházel, do období po povodni v roce 1872.
Při nedávné přípravě části publikace o Střele jsme se k této problematice ještě jednou vrátili. Zavádějící je totiž i název mlýna, označeného jako Liškův, jelikož majiteli Čoubova mlýna byla jen rodina Čoubů a po nich Zimmerhaklů. Žádný mlýn v okolí Manětína, ale není označován jako Liškův, proto se zdá být původní místo sochy sv. Kryštofa u mlýna Čoubova logické, i s ohledem na historické souvislosti, zvláště povodeň v roce 1872, kdy výši hladiny vody dodnes ukazuje značka na budově mlýna. Přesto jsme znovu prošli, prozatím bez hlubších archivních rešerší, již publikované záznamy o historii mlýnů a hledali v okolí Manětína případný Liškův mlýn, citovaný soupisem památek. A mlynáře Lišku jsme skutečně našli. Kolem poloviny 19. století byl na Švendově mlýně u Manětína Matěj Liška, tedy na mlýně, který leží nedaleko dnešního stanoviště sochy sv. Kryštofa. V těchto souvislostech se zmínky o soše sv. Kryštofa a jejím přenesení jeví ve zcela jiném světle. Je nanejvýš logické, že socha neputovala několik kilometrů od Střely k Lipí, ale jen několik desítek metrů z místa, kde jí zřejmě ohrozila lokální povodeň. Stalo se tak zřejmě někdy kolem poloviny 19. století a rok 1911 by snad mohl být letopočtem zápisu této události do výše zmiňovaného soupisu památek, kdy by tato hypotéza odpovídala i časovým souvislostem zde zmiňovaných 60 let. Tento názor by pravděpodobně potvrdilo ještě další bádání, ale dovolujeme si považovat za jisté, že socha sv. Kryštofa nikdy nestála u Čoubova mlýna a tudíž odtud nemohla být
v roce 1911 kamkoliv přenesena.
Drobné nejasnosti jsou spojeny také se sochou sv. Jana Nepomuckého, která u Čoubova mlýna stojí dnes. Je to na první pohled kvalitní barokní práce, ale na soklu pod sochou čteme nápis: "Ku cti a chvále sv. Jana věnoval Jan Zimmerhakl L P 1892 obnoveno L P 1907". Problém však do jisté míry osvětluje záznam vzpomínek mlynáře Zimmerhakla uložený v knihovně Muzea a galerie severního Plzeňska. Podle něj sem socha sv. Jana Nepomuckého byla přenesena na konci 19. století z Rabštejna nad Střelou. Můžeme se zřejmě právem domnívat, že se tak stalo v roce 1892, který je zaznamenán na soklu sochy. Mlynář k tomuto přenesení ještě dodává, že s ním hrabě Lažanský, kterému panství patřilo, zpočátku nesouhlasil, ale nakonec byl spokojen, jelikož se zde s Janem Nepomuckým potkával častěji než v Rabštejně. A tam skutečně podle soupisu památek v 19. století stály dvě sochy natřené olejovými barvami. Jedna na mostě a byla nazývána dolní Jan Nepomucký (dnes je přemístěna na skálu u silnice z Rabštejna do Žihle) a druhá stála na cestě do Horova mlýna. Té jsme bohužel v posledním soupise památek Manětínska a Nečtinska přisoudili, že je nezvěstná. Díky dochovanému zápisu mlynářských vzpomínek jsme ji tedy "znovuobjevi-
li". Snad patří do souboru soch pořízených na Rabštejně za Lažanských v 18. století a podobně jako všechny rabštejnské sochy byla přesunuta na jiné místo.
Jiří Fák

Poznámky:
1/ Klempera Josef, Vodní mlýny v Čechách IV. Praha 2001. s. 68-91; Sklenář, Jaroslav, Voda - mlýny a mlynáři na Kralovicku a Manětínsku. 1997, s. 88-96.
2/ Bukačová, I. – Fák, J. Paměť krajiny, soupis drobných památek mikroregio-
nu Manětín - Nečtiny. Mariánská Týnice 2006.
zdroj: http://www.marianskatynice.cz/sborniky/02_2007.doc

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...a co tak zvaná štábní kultura?

(Václav Burle, 26. 7. 2013 22:36)

Články jsou to zajímavé a pro pocestné touto krajinou důležité. Ale co takhle ty řádky srovnat, udělat odstavce, aby se to dobře četlo?

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA